Podzimní řez ovocných stromů: proč ho většinou nedoporučuji
🌳 Posklizňové řezy 🌳 Podzimní řezy 🌳 Zdravotní řezy 🌳 Video 🌳
Sklidili jste poslední ovoce, vezmete nůžky a pustíte se do podzimního řezu ovocných stromů? Já ne. A stejně opatrný jsem i při podzimním stříhání ovocných keřů. Samotná sklizeň totiž vůbec neznamená, že právě nastal vhodný čas k řezu. Jiná situace je u velmi rané třešně sklizené v červnu, jiná u švestky na konci léta a úplně jiná u pozdní jabloně.
Posklizňový nebo podzimní řez přitom najdete doporučovaný v mnoha ovocnářských publikacích a metodikách. Není tedy divu, že ho pěstitelé považují za běžnou součást péče o ovocné stromy. Je ale důležité ptát se, pro jaký způsob pěstování tato doporučení vznikala a jaký je jejich hlavní cíl.
Velká část tradičních postupů vychází z potřeb produkčního a intenzivního ovocnářství. Tam musí pěstitel vedle samotné biologie stromu řešit ekonomiku provozu, pracovní sílu, rychlost provedení zásahů, výšku a dostupnost koruny, sklizeň a množství práce, které je potřeba na velké ploše zvládnout v omezeném čase. Strom je navíc součástí produkčního systému s plánovanou životností a cílem je především pravidelná a ekonomicky efektivní produkce.
Na zahradě máme úplně jiné priority.
Máme několik stromů, nikoliv několik tisíc. Nepotřebujeme rozdělit práci mezi pracovníky tak, aby byl celý sad včas hotový. Nemusíme za každou cenu maximálně využít každý rok produkčního života výsadby. Naopak můžeme přemýšlet v horizontu desítek let a dát přednost dlouhodobému zdraví, vitalitě a přirozené schopnosti stromu reagovat na naše zásahy.
A ještě větší význam to podle mě má při domácím pěstování bez chemické ochrany nebo s její naprostou minimalizací. Pokud nechci problémy následně řešit pomocí fungicidů a dalších přípravků, musím o to více přemýšlet nad prevencí: kdy strom poraním, jak velkou ránu mu vytvořím a zda je vůbec nutné ji vytvořit právě teď.
Proto nedoporučuji automaticky přenášet metodiku intenzivních sadů do podmínek zahrad a malopěstitelství. Neříkám tím, že je posklizňový řez vždy špatně. Říkám, že důvod, proč může určitý postup dávat smysl v intenzivním produkčním sadu, ještě nemusí být dobrým důvodem k témuž zásahu na stromě, který chceme mít zdravý na své zahradě co nejdéle.
Nejsem tedy zastáncem klasického posklizňového řezu prováděného na konci léta a na podzim jen proto, že už máme sklizeno. Výjimkou je především zdravotní řez, který má podle mě přednost před vším ostatním. Specifickou situací jsou také velmi rané ovocné stromy a podzimní výsadba prostokořenných stromků.
Moje základní pravidlo je jednoduché: Pokud nemám dobrý důvod řezat na podzim, nechám strom nebo keř na pokoji.
VIDEO: Podzimní a posklizňový řez ovocných stromů
Toto video jsem natáčel už v minulé sezoně a můj základní pohled se od té doby nezměnil.
Podzimní řez nepovažuji za zásah, který bychom měli na domácích zahradách automaticky provádět jen proto, že už máme sklizeno.
Pojďme se ale podívat podrobněji na důvody, proč podzimní řez stromů většinou nedoporučuji – a hlavně na situace, kdy bych naopak nůžky nebo pilku do ruky vzal.
Posklizňový řez není totéž co podzimní řez
Pojmy posklizňový a podzimní řez se často používají téměř jako synonyma. Z pohledu stromu to ale může být obrovský rozdíl.
Velmi ranou třešeň můžeme sklízet už v červnu. Pozdní jablko může na stromě zůstávat až do října. V obou případech bychom mohli následný zásah označit jako posklizňový řez, jenže strom se nachází ve zcela jiné části svého ročního cyklu.
V červnu je stále v plné vegetaci. Má před sebou dlouhou část sezony, aktivní listovou plochu a dostatek času na reakci po zásahu. Na konci léta a na podzim už řeší úplně jiné úkoly.
Proto je pro mě důležitější než datum sklizně otázka: V jakém období se právě nachází samotný strom?
Proč podzimní řez ovocných stromů většinou nedoporučuji
Strom po sklizni svou sezonu nekončí. Dokud má funkční zelené listy, stále fotosyntetizuje a hospodaří s vytvořenými asimiláty. Postupně dokončuje růst, vyzrávají jeho pletiva, vytváří a ukládá zásobní látky a připravuje se na období vegetačního klidu i na start následující sezony. A právě do tohoto procesu vstoupíme podzimním řezem.
Při stříhání ovocných stromů na podzim neodstraňujeme pouze "nepotřebné větve". Pokud řežeme ještě olistěný strom, odstraňujeme také část funkční listové plochy. Při větších zásazích měníme poměr mezi korunou a kořenovým systémem a zároveň vytváříme rány v době, kdy se prostor pro aktivní reakci stromu postupně zkracuje.
S postupujícím podzimem se navíc obvykle prodlužuje doba ovlhčení stromu a přichází více deštivých dnů. Čerstvá rána vytvořená v koruně proto vstupuje do úplně jiných podmínek než rána vytvořená během aktivní vegetace.
Proto si před každým pozdním řezem položte dvě otázky: Co získám tím, že tuto větev odstraním právě teď? A hned potom: Co získá strom, když několik měsíců počkám?
Pokud na první otázku nemáte opravdu dobrou odpověď, neřežte a nestříhejte.
Podzimní zdravotní řez má přednost před vším ostatním
Tady ale přichází nejdůležitější výjimka z celého článku. Zdravotní řez má přednost.
Pokud na stromě zůstalo nemocné, odumírající nebo závažně poškozené dřevo, nebudu ho tam nechávat jen proto, že podle kalendáře už nastává méně vhodné období k řezu. Typickým příkladem jsou odumřelé výhony po monilióze u peckovin. Pokud jsem je neodstranil už dříve, řeším je. Stejně budu postupovat u zlomené větve nebo jiné části stromu, jejíž ponechání představuje větší zdravotní či bezpečnostní riziko než samotný řez.
Ideální samozřejmě je provádět zdravotní řez průběžně. Nemocné dřevo nemá důvod čekat ve stromě několik měsíců na „podzimní termín řezu“. Je ale důležité nezaměnit dvě úplně odlišné věci. Zdravotní řez není omlazovací ani tvarovací řez. Když vezmu nůžky do ruky kvůli několika nemocným větvím, není to důvod pokračovat větou: "Když už jsem tady, tak to celé trochu prosvětlím."
Odstraním to, co odstranit potřebuji. A tím skončím.
Omezí podzimní řez růst kořenů a zklidní strom? Ano, ale…
Jedním z argumentů pro pozdní posklizňový nebo podzimní řez bývá snaha omezit příliš bujný strom. A tento argument nechci jednoduše shodit ze stolu. Má svou logiku. Když stromu odebereme část koruny a s ní část listové plochy, měníme poměr mezi jeho nadzemní a podzemní částí. Strom už nemusí podporovat kořenový systém odpovídající původně větší koruně. Pozdním řezem tedy skutečně můžeme do určité míry ovlivnit další růst stromu a výsledkem může být také méně bujná reakce v následující sezoně. Takže ano. Ale tím naše úvaha nesmí skončit.
Na konci léta už strom "myslí" na něco jiného než na jaře. Prodlužovací růst postupně končí, pletiva vyzrávají, strom hospodaří s produkty fotosyntézy, vytváří zásoby a připravuje se na zimu. Stejně tak kořeny nejsou vypínač, který podzimním řezem jednoduše vypneme. Jejich růst, obnova a hospodaření se zásobami jsou procesy, které už probíhají a byly zahájeny v době, kdy měl strom původní velikost koruny. Neplatí tedy jednoduchá rovnice: Dnes odstraním 20 % koruny = od zítřka strom nepotřebuje kořeny pro původní korunu. Ano, strom můžeme částečně zpomalit. Otázka ale zní: za jakou cenu?
Odebíráme funkční listovou plochu, zasahujeme do hospodaření se zásobními látkami, vytváříme rány a děláme to v období, kdy se čas na aktivní reakci stromu zkracuje a podmínky se postupně mění směrem k podzimu a zimě. Proto bych argument "podzimním řezem zklidním strom" neoznačil za nepravdivý. Položil bych jinou otázku: Jsou výhody tohoto zásahu důležitější než jeho nevýhody a možná rizika? U zdravého stromu na domácí zahradě podle mě většinou nejsou.
Dříve jsem takto neuvažoval. V posledních letech ale přemýšlím jinak. Provádím letní řezy pro omezení velikosti stromu - letos i v příští sezóně. A když říkám letní, myslím červen a první polovinu července, nejpozději.
Podzimní výsadba je výjimka: výsadbový srovnávací řez
Úplně jiná situace nastává, když na podzim vysazuji prostokořenný ovocný strom.
Při vyzvednutí stromku ve školce nevyhnutelně přicházíme o část kořenového systému. Některé kořeny jsou zkrácené, jiné mohou být při dobývání poškozené a výsledný kořenový systém už jednoduše není stejný jako před vyzvednutím. Nadzemní část stromku přitom zůstává prakticky celá. Po výsadbě tak může vzniknout výrazný nepoměr mezi množstvím kořenů schopných zásobovat strom vodou a velikostí nadzemní části, kterou budou muset po jarním vyrašení uživit. Proto podle stavu kořenového systému provádím výsadbový srovnávací řez. A záměrně používám slovo srovnávací.
Na podzim ještě nedělám finální výchovný řez a nesnažím se definitivně vytvořit budoucí architekturu koruny. Cílem je srovnat nepoměr mezi redukovaným kořenovým systémem a nadzemní částí a snížit riziko, že strom po jarním vyrašení nebude schopný všechnu novou listovou plochu zásobovat vodou a začne zasychat. Při podzimním zkracování navíc nechávám rezervu. Koncová část jednoletého dřeva může během zimy namrznout nebo zaschnout. Neřežu proto definitivně na pupen, na kterém chci mít větev ukončenou.
Podzim = výsadbový SROVNÁVACÍ řez. Jaro = definitivní VÝCHOVNÝ řez.
Na jaře už vidím, jak strom přezimoval, odstraním ponechanou rezervu a teprve potom řeším konečnou architekturu budoucí koruny.
Podzimní řez jabloní: musíme jabloně po sklizni stříhat?
Podzimní řez jabloní patří mezi nejčastěji diskutovaná témata. Moje odpověď je u zdravého stromu jednoduchá: většinou není důvod. To, že jsme sklidili jablka, neznamená, že jabloň dokončila svou sezonu. Zelené listy stále pracují a strom se připravuje na další rok. U pozdních odrůd je navíc samotná představa "posklizňového řezu" zvláštní – sklizeň může probíhat tak pozdě, že se dostáváme hluboko do podzimu. Stejně tak nevidím důvod provádět podzimní prořez jabloní jen proto, abychom si "předstříhali" práci na jaro.
Potřebuji-li starší jabloň omladit nebo zásadně změnit její korunu, počkám si na vhodnější období - na předjaří. Pokud je problémem nemocné nebo poškozené dřevo, vracím se k předchozímu pravidlu: zdravotní stav má přednost.
Podzimní řez švestek a slivoní: se silnými větvemi opatrně
Také podzimní řez a stříhání švestek na podzim patří mezi často řešená témata. U peckovin jsem přitom při pozdních zásazích ještě opatrnější. To, že jsem sklidil poslední švestku, pro mě není signálem k tomu, abych začal odstraňovat nebo zakracovat silné větve. Pokud má strom problém s architekturou, starými odplozenými částmi koruny nebo potřebuje výraznější omlazení, není nutné to vyřešit právě teď.
Na druhé straně právě u švestek a dalších peckovin velmi pečlivě sleduji zdravotní stav. Suché, úrodou poškozené a podezřelé větve, odumřelé části a projevy moniliózy nemají v koruně zůstávat jen proto, že už je později v sezoně.
Podzimní řez slivoní tedy nerozhoduji podle sklizně, ale podle toho, co konkrétně potřebuji ze stromu odstranit a proč.
Podzimní řez broskvoní: po sklizni rozhodně neznamená ve správný čas
"Mám po sklizni ostříhat broskvoň?" je logická otázka. Jenže opět zaměňuje dva různé údaje: sklizeň ovoce a vhodný stav stromu pro řez. U broskvoně je přitom správné načasování řezu mimořádně důležité. Broskvoň plodí především na jednoletém dřevě, a proto potřebujeme korunu pravidelně a poměrně razantně obnovovat. Nestačí ji jen lehce prosvětlovat a udržovat ve stejném tvaru. Potřebujeme stále vytvářet nové silné výhony, které převezmou plodnost v následujících letech.
Právě proto je u broskvoně zásadní hlubší řez v době rašení až kvetení. Řežeme v okamžiku, kdy chceme strom záměrně vyprovokovat k silné růstové reakci. Odstraněním části staršího a plodného dřeva změníme rozdělení růstové síly a podpoříme vznik nových letorostů, ze kterých budujeme další plodné dřevo. A právě v tomto se podle mě přístup malopěstitele a intenzivního ovocnáře příliš nerozchází. Broskvoň potřebuje pravidelnou a razantní obnovu plodného dřeva bez ohledu na to, jestli roste v produkčním sadu, nebo máte jediný strom na zahradě.
Podzimní střih broskvoní nám tuto zásadní práci nenahradí. Pokud na konci léta nebo na podzim odstraníme větší množství dřeva, připravujeme strom o část stále funkční listové plochy právě v období, kdy od něj už nepotřebujeme vyvolat silnou novou růstovou reakci. Tu chceme až na začátku další vegetace. Proto pokud jsem hluboký řez broskvoně ve vhodném období nestihl, nesnažím se ho jednoduše "dohnat" podzimním řezem. Raději si hlavní obnovu koruny naplánuji znovu na období rašení až kvetení.
U broskvoně tedy není otázkou, zda řezat hluboce. Hluboký obnovovací řez potřebuje. Otázkou je především kdy – a podzim pro tento zásadní zásah není termín, který bych volil.
Zdravotní řez je samozřejmě jiná situace. Nemocné, odumřelé nebo vážně poškozené dřevo řeším podle potřeby a nenechávám ho ve stromě jen proto, že na hlavní obnovovací řez čekám do dalšího jara.
Meruňka a podzimní řez: tady jsem ještě opatrnější
U meruněk bych byl s pozdním řezem obzvlášť zdrženlivý. Jsou to stromy, u kterých může být zdravotní stav dřeva a správné načasování zásahu zásadní. Velká řezná rána vytvořená v nevhodnou dobu může být vstupní branou pro infekce dřeva, se kterými se potom strom potýká řadu dalších let.
Typickým varovným signálem je klejotok. Ten sám o sobě není chorobou, ale reakcí stromu na poškození – mechanické, mrazové, fyziologické nebo infekční. U meruněk se však může objevit také v souvislosti s napadením dřeva a kambia patogeny pronikajícími přes poranění. Zvlášť nebezpečné jsou infekce způsobující nekrózy a rakovinné léze větví a kmene. Problém tedy nekončí tím, že se řezná rána na povrchu časem "zatáhne". Infekce může postupovat v pletivech pod povrchem, způsobovat odumírání kambia a vodivých pletiv a vytvořit trvalé poškození dřeva. Následkem může být opakovaný klejotok, postupné odumírání části větve, vznik rozsáhlejších nekróz a v krajním případě ztráta celé kosterní větve nebo významné části koruny.
Právě podzim pro vytváření velkých ran nepovažuji za dobrý kompromis. Strom má před sebou stále kratší období aktivní reakce, zatímco přichází chladnější a vlhčí počasí a rány mohou zůstávat dlouho ovlhčené. U meruňky proto nechci vytvořit velkou ránu na kosterní větvi a poslat ji s ní do zimy, pokud k tomu nemám opravdu závažný důvod. Pokud je meruňka zdravá a potřebuji pouze změnit její tvar, snížit korunu nebo odstranit větší zdravou větev, nevidím důvod provádět tento zásah na podzim jen proto, že ovoce už dávno není na stromě. Raději si počkám na období, kdy bude mít strom podstatně lepší podmínky pro reakci na vzniklé poranění.
Jiná situace je samozřejmě u moniliózy, odumírajícího dřeva nebo jiné postupující infekce. Takové dřevo mělo být ideálně odstraněno už dříve. Pokud ale ve stromě stále zůstává, znovu platí moje základní pravidlo: zdravotní řez má přednost. Riziko ponechání postupující infekce může být větší než riziko samotného řezu.
A pokud bych musel v tomto období řešit silnější větev, protože její úplné odstranění je bezprostředně nutné, vždy bych uvažoval o postupné redukci podle principů Zahnova řezu než o vytvoření velké rány přímo na hlavní konstrukci meruňky.
Třešně a višně: tady může posklizňový řez skutečně dávat smysl
A konečně se dostáváme ke krásnému příkladu, proč nemám rád univerzální poučky.
Mám velmi ranou třešeň a sklízím ji zkraje června. Potřebuji zároveň část koruny redukovat abych ji držel dostupnou a provzdušněnou. V takovém případě můžu některé větve odstranit už při sklizni – ovoce sklidím pohodlně ze země společně s odříznutou částí. To je podle mě skutečný posklizňový řez, který může dávat velmi dobrý smysl. Strom je v aktivní vegetaci a před sebou má ještě velkou část sezony.
Červnový řez rané třešně se sklizní ale není totéž jako zářijový řez švestky jen proto, že jsme oběma zásahům dali název "posklizňový".
U pozdějších třešní a višní už proto znovu sleduji konkrétní termín, stav stromu a rozsah plánovaného zásahu. Ale NIKDY neprovádím řezy třešní a višní od července do dubna!
