Ovocné stromy podél silnic a v krajině: odrůdy, podnože, výchovný řez a dlouhodobá péče
Ovocné stromy v krajině si zaslouží větší pozornost
Výsadba ovocných stromů podél silnic a v naší krajině se opírá o několik odborných standardů péče o přírodu a krajinu, které vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Jedná se především o SPPK A02 001 – Výsadba stromů, SPPK C02 003 – Funkční výsadby ovocných dřevin v zemědělské krajině, SPPK C02 005 – Péče o funkční výsadby ovocných dřevin a SPPK A02 010 – Péče o dřeviny kolem veřejné dopravní infrastruktury. S problematikou souvisí také SPPK A02 002 – Řez stromů, který však ovocné stromy ze své působnosti výslovně vylučuje. Tyto standardy představují důležitý odborný základ pro projektanty, obce, správce komunikací i realizační firmy. Přesto se domnívám, že některá jejich doporučení si zaslouží přehodnocení a další oblasti podrobnější zpracování. Mé výhrady se týkají především zakládání korun a výchovného řezu mladých ovocných stromů, zejména významu správného zakrácení terminálu, dále výběru odrůd pro silniční aleje s ohledem na přirozenou architekturu jejich korun, sklon k přeplozování a bezpečnost silničního provozu. Za nedostatečně zdůrazňované považuji také správné kombinace odrůd a podnoží vzhledem k půdním a klimatickým podmínkám, přípravu stanoviště ještě před samotnou výsadbou a následnou dlouhodobou péči. Zvláštní pozornost bych rád věnoval také biologickému oživení půdy, využití jednoletých i vytrvalých bylin v mezistromí a hospodaření s vodou v krajině. Mým cílem není zpochybňovat práci autorů současných metodik ani význam těchto dokumentů. Naopak bych rád přispěl k jejich dalšímu rozvoji. Následující článek proto předkládám jako soubor odborných připomínek a praktických doporučení, která by podle mého názoru mohla současné standardy vhodně rozšířit a v některých oblastech zpřesnit. Jsem přesvědčen, že pokud chceme vysazovat ovocné stromy, které budou v naší krajině zdravě růst a sloužit několika dalším generacím, měli bychom jejich potřebám věnovat podstatně větší pozornost už při samotném plánování výsadeb.
Obrázek jsem si pro ilustraci dovolil vygenerovat v AI. Ale nejsme daleko od skutečnosti, že?
Ovocný strom není jen další strom v aleji
Ovocné stromy mají svá specifika. Jinak rostou, jinak reagují na řez, jinak nesou úrodu a jejich koruny se s přibývajícím věkem mění také pod tíhou plodů. To, co může být vhodným řešením u některých okrasných nebo lesních dřevin, nemusí fungovat u jabloně, hrušně nebo slivoně. Proto považuji za důležité, abychom při plánování veřejných výsadeb důsledně rozlišovali mezi obecnými arboristickými postupy a skutečnými potřebami ovocných stromů. Žádný standard nemůže nahradit znalost konkrétního druhu, odrůdy, podnože a stanoviště. A právě v těchto souvislostech podle mě vzniká řada zbytečných chyb. Vysazujeme stromy, které mají v krajině růst desítky let, ale někdy o jejich budoucnosti rozhodujeme podle kritérií, která dávají smysl především při samotné realizaci výsadby. Přitom bychom měli přemýšlet přesně opačně. Nejdříve si představit dospělý strom, jeho kořenový systém, korunu a nároky na prostředí, a teprve potom rozhodnout, jaký výpěstek objednáme a kam jej vysadíme.
Silniční alej a krajinný sad nejsou totéž
Nejdříve bychom si měli ujasnit, co vlastně zakládáme. Ovocná alej podél silnice má jiné požadavky než krajinný sad, remízek nebo výsadba na okraji lesa. U silnice musí být na prvním místě bezpečnost provozu, dostatečná podjezdná výška, stabilita stromů a taková architektura koruny, která nebude za několik desetiletí překážet projíždějícím vozidlům ani zemědělské technice. Důležitá je také volba odrůd, jejichž plody nebudou zbytečně přitahovat zvěř do bezprostřední blízkosti komunikace. Naproti tomu v krajinných sadech a remízcích můžeme pracovat s mnohem širším sortimentem, včetně stromů, jejichž plody zůstávají dlouho na větvích nebo pod korunami a poskytují potravu volně žijícím živočichům. Oba typy výsadeb mají v krajině své místo. Chybou by však bylo navrhovat je podle stejných pravidel. Myslím, že právě toto rozlišení by mělo být jedním ze základních východisek při případném rozšiřování současných metodik.
Výběr odrůdy musí začínat u její budoucí koruny
Když vybíráme odrůdu ovocného stromu, většinou nás zajímá chuť, doba zrání, odolnost vůči chorobám a někdy také skladovatelnost plodů. U silničních alejí bych k těmto vlastnostem přidal ještě jednu, která bývá neprávem opomíjená: přirozený růstový charakter odrůdy. Některé odrůdy vytvářejí koruny s poměrně vzpřímenými kosterními větvemi, jiné mají tendenci růst výrazně do šířky. A právě to může být u komunikací zásadní problém. Strom, který v mládí vypadá bezproblémově, může po dvaceti letech zasahovat větvemi hluboko nad vozovku. Pokud navíc odrůda pravidelně přeplozuje, větve se pod tíhou úrody ohýbají ještě výrazněji. Správným výchovným řezem dokážeme mnoho ovlivnit, ale neměli bychom celý život stromu bojovat proti jeho přirozeným vlastnostem. Pro silniční aleje proto považuji za vhodnější odrůdy, které umožňují vytvořit korunu s užší spodní částí a postupně se rozšiřující horní partií. Takovou korunu bychom mohli označit jako nálevkovitou. Nejde o to strom násilně vtěsnat do nějakého geometrického obrazce, ale využít jeho přirozenou architekturu tak, aby byl dlouhodobě slučitelný s provozem pod ním. Právě růstový charakter odrůd bych proto doporučoval doplnit mezi základní kritéria jejich výběru pro silniční aleje.
Přeplozování může být u silničních stromů vážný problém
Velmi opatrný bych byl při výběru moderních odrůd vyšlechtěných především pro intenzivní ovocnářskou produkci. V komerčním sadu může být vysoká a pravidelná plodnost významnou předností. U stromu podél silnice se však stejná vlastnost může změnit v problém. Silně zatížené větve se sklánějí, někdy se rozlamují a v letech mimořádné úrody mohou výrazně měnit průjezdný profil aleje. To samozřejmě neznamená, že každá moderní odrůda je pro krajinné výsadby nevhodná nebo že všechny staré odrůdy jsou automaticky správnou volbou. Tak jednoduché to není. Znamená to pouze, že bychom měli posuzovat také skutečné chování dospělého stromu, nejen údaje o velikosti plodů, výnosu a odolnosti vůči chorobám. U slivoní, jabloní i hrušní bych proto doporučoval hodnotit nejen růstový charakter koruny, ale také sklon k přeplozování, pevnost větvení a způsob, jakým se strom chová pod zatížením úrodou. V seznamu doporučených odrůd pro silniční výsadby by podle mě tyto informace neměly chybět. Zvláštní pozornost si v tomto směru zaslouží příloha 4 standardu SPPK A02 010, jejíž odrůdová doporučení bych rád podrobil podrobnějšímu odbornému posouzení právě z pohledu dlouhodobého růstu a bezpečnosti provozu.
Výchovný řez začíná už při založení koruny
Jednou z nejdůležitějších součástí péče o mladý ovocný strom je správné založení jeho budoucí koruny. U klasických vysokokmenů a polokmenů jabloní, hrušní a dalších běžných ovocných druhů má při zakládání koruny zásadní význam také správné zakrácení terminálu, pokud již tento úkon nebyl proveden ve školce. Není to samoúčelný zásah ani zbytečné poškozování stromu. Je to součást cíleného vytváření koruny, při kterém potřebujeme dosáhnout vhodného rozmístění kosterních větví, jejich odpovídající síly a správného vztahu k pokračujícímu terminálu. Samozřejmě přitom záleží na druhu, kvalitě výpěstku, jeho předchozím zapěstování i termínu výsadby. U stromů vysazovaných během vegetace může být vhodné některé zásahy odložit na příznivější období. Odložit ale neznamená zapomenout. Pokud založení koruny zanedbáme, často nás v dalších letech čekají mnohem větší zásahy, které už strom snáší hůře. A právě u veřejných výsadeb se bohužel setkávám s tím, že se o výchovném řezu začne přemýšlet až ve chvíli, kdy jsou větve příliš silné, koruna špatně založená a náprava obtížná. Z tohoto důvodu bych uvítal podrobnější a jednoznačnější metodické zpracování zakládání korun ovocných vysokokmenů a polokmenů. Za důležité přitom považuji také jasné vymezení vztahu mezi standardy určenými pro ovocné stromy a obecnými arboristickými postupy, které nelze bez dalšího přenášet na všechny ovocné druhy.
Podnož rozhoduje o životě stromu více, než si připouštíme
O podnožích ovocných stromů se často mluví především v souvislosti s velikostí budoucí koruny. Slabá podnož vytvoří menší strom, silná podnož větší. Jenže tím jejich význam zdaleka nekončí. Podnož ovlivňuje také charakter kořenového systému, schopnost stromu využívat vodu a živiny, jeho ukotvení, růstovou intenzitu a v neposlední řadě i délku života. U krajinných výsadeb, kde nemůžeme počítat s pravidelnou závlahou a intenzivní péčí, jsou právě tyto vlastnosti mimořádně důležité. Osobně bych byl velmi opatrný při používání slabě rostoucích podnoží na suchých stanovištích, zejména tam, kde je půda mělká nebo výrazně propustná. Současně bych ale nechtěl vytvářet dojem, že jediným správným řešením je vždy semenáč. Ani generativní podnože nejsou všechny stejné. Záleží na jejich původu, konkrétním druhu a vlastnostech. Například u jabloní bychom měli mnohem více přemýšlet o tom, zda použijeme semenáč kulturní jabloně, plané jabloně nebo jiný vhodný typ podnože. Podobně u slivoní a dalších ovocných druhů. Správná otázka tedy nezní, která podnož je obecně nejlepší, ale která podnož bude nejlépe fungovat s konkrétní odrůdou na konkrétním stanovišti. Pokud vysazujeme strom s předpokládanou životností mnoha desetiletí, neměli bychom o jeho kořenech rozhodovat podle toho, co má školka právě skladem.
Půda se dá připravovat dávno před výsadbou
Představte si, že obec plánuje na podzim vysadit novou ovocnou alej. Projekt je připravený, odrůdy vybrané, stromy objednané a realizační firma přijede v listopadu vyhloubit výsadbové jámy. Jenže proč bychom měli čekat až do listopadu? Pokud víme, kde budou jednotlivé stromy stát, můžeme jejich budoucí stanoviště začít připravovat už na jaře, případně i o rok dříve. Na místa plánovaných výsadeb lze rozprostřít listí, štěpku, seno, drobné větvičky nebo další vhodný organický materiál. Nemusíme přitom vytvářet vysoké hromady, pod kterými bude půda dlouhodobě bez přístupu vzduchu. Smyslem je především chránit její povrch, omezovat vysychání a vytvořit vhodné podmínky pro půdní organismy. Žížaly, houby, bakterie a další obyvatelé půdy totiž nepotřebují naše povolení k práci. Potřebují především vhodné prostředí a dostatek organické hmoty. Pokud jim je vytvoříme, mohou začít pracovat dávno předtím, než na stanoviště přivezeme první strom. Samozřejmě musíme zohlednit dosavadní vegetaci, případné zhutnění půdy, její chemické vlastnosti i původ používaného organického materiálu. Při samotné výsadbě potom nerozložené větve ani silné vrstvy listí nezahrabáváme pod kořeny. Výsadbová jáma není kompostér. Strom potřebuje především vhodnou půdu, správnou hloubku výsadby a dobrý kontakt kořenů s okolní zeminou.
Přípravné byliny mohou udělat práci, kterou bychom jinak museli dělat mechanicky
Vedle přípravy samotných výsadbových míst bychom měli věnovat pozornost také prostoru mezi jednotlivými stromy, tedy mezistromí. Právě tady se nabízí možnost využít rostliny, které dokážou svými kořeny postupně ovlivňovat strukturu půdy. Velmi zajímavá je například bílá ředkev, jejíž mohutný kořen může pronikat do hlubších vrstev půdy a po odumření zanechávat přirozené kanálky. Ty potom mohou využívat voda, vzduch i kořeny dalších rostlin. Podobnou službu mohou poskytovat také jiné hluboko kořenící byliny, například čekanka obecná. Vhodné je pracovat se směsmi rostlin s různou architekturou kořenových systémů. Z jednoletých druhů můžeme využít svazenku, pohanku, vikev nebo vhodné druhy ředkví, z dalších bylin například měsíček lékařský či brutnák lékařský, které současně rozšiřují nabídku potravy pro opylovače. Své místo mají i vytrvalé rostliny, zejména vhodné jeteloviny. Ty dokážou prostřednictvím symbiózy s hlízkovými bakteriemi biologicky fixovat vzdušný dusík a dlouhodobě podporovat půdní život. Neznamená to ovšem, že bychom měli všechny tyto rostliny bez rozmyslu vysévat do každé aleje. Některé druhy mohou být v určitých podmínkách příliš konkurenční, jiné se mohou nežádoucím způsobem vysemeňovat. Důležitá je také dostupnost vláhy. V suchých oblastech může být výhodnější využít podzimní a zimní meziplodiny, které pracují s vláhou mimo hlavní vegetační období stromů, a jejich porost včas ukončit. Naopak tam, kde máme vhodné podmínky, můžeme dlouhodobě pracovat s pestrým vytrvalým bylinným společenstvem. Nejde tedy o to vytvořit univerzální směs pro všechny výsadby. Jde o to začít vnímat byliny jako součást přípravy půdy, nikoliv pouze jako něco, co musíme pravidelně posekat.
Mezistromí není nevyužitý prostor
U liniových výsadeb ovocných stromů se zpravidla soustředíme na jednotlivé výsadbové jámy, kotvení, ochranu kmenů a následnou péči o koruny. Jenže prostor mezi stromy bývá mnohonásobně větší než plocha samotných výsadbových míst. Přesto mu často nevěnujeme téměř žádnou pozornost. Buď ponecháme původní travní porost, nebo celou plochu pravidelně sekáme, aniž bychom přemýšleli o tom, co se odehrává pod povrchem. Přitom právě mezistromí může být významnou součástí zdravého půdního prostředí celé aleje. Vhodně zvolená vegetace může chránit půdu před erozí, podporovat půdní organismy, vytvářet organickou hmotu a postupně zlepšovat její strukturu. Současně však musíme myslet na to, že kořeny mladých stromů potřebují prostor bez silné konkurence. V bezprostředním okolí kmene proto doporučuji udržovat přiměřeně širokou plochu bez konkurenčního bylinného porostu, ideálně chráněnou vhodným organickým mulčem. Jak se kořenový systém stromu rozvíjí, můžeme způsob péče postupně přizpůsobovat. Zvláště u silničních alejí je navíc nutné respektovat požadavky na rozhledové poměry, údržbu krajnic a bezpečnost provozu. Pestré mezistromí tedy rozhodně neznamená, že necháme celou alej bez údržby zarůst vysokými bylinami.
Ovocné stromy mohou pomáhat hospodaření s vodou v krajině
O významu stromů pro vodní režim krajiny se dnes mluví stále častěji. A je to dobře. Jen bychom měli být opatrní při zjednodušování. Strom totiž vodu nejen pomáhá dostávat do půdy, ale také ji sám spotřebovává. Výsledný přínos proto závisí na druhu stromu, charakteru půdy, množství srážek, stavu vegetace i místních podmínkách. Výzkumy Mendelovy univerzity v Brně ukazují, že kořenové systémy stromů mohou významně ovlivňovat vsakování srážkové vody do hlubších půdních vrstev. Tyto poznatky bychom však neměli automaticky přenášet z lesních stanovišť na každou ovocnou alej. Přesto je zřejmé, že zdravá půda s dostatkem organické hmoty, aktivním půdním životem a dobře vyvinutými kořenovými systémy má pro hospodaření s vodou zásadní význam. A právě proto považuji biologickou přípravu půdy před výsadbou za téma, kterému bychom měli věnovat mnohem více pozornosti. Nestačí vysadit strom a doufat, že jeho kořeny časem vyřeší problémy, které jsme na stanovišti vytvořili nebo zdědili. Můžeme začít tím, že půdu na příchod stromu připravíme.
Sucho mění pravidla péče o mladé stromy
V posledních letech se stále častěji setkávám se stromy, které sice byly správně vysazeny, ale jejich další vývoj výrazně ovlivnilo sucho. Někdy se zdá, že strom přežil první rok bez větších problémů, ve druhém roce vytvořil krátké přírůstky a ve třetím začal postupně odumírat. Příčinou přitom nemusí být pouze nedostatek zálivky. Svou roli může hrát nevhodná podnož, zhutněná půda, konkurence okolní vegetace nebo špatně vyvinutý kořenový systém. U nových výsadeb proto doporučuji pracovat s vodou promyšleně. Nejde o to strom každý týden trochu pokropit, ale zajistit, aby se vláha dostala do prostoru, kde ji mohou využít jeho kořeny. Důležité je také omezovat zbytečné ztráty vody výparem a konkurencí okolního porostu. Organický mulč může být velmi užitečný, pokud je správně použitý a nehromadí se přímo u kmene. A ještě jedna věc: strom oslabený suchem není vhodným kandidátem na rozsáhlé opravné zásahy do koruny. Výchovný řez má své zákonitosti, ale vždy musíme respektovat aktuální vitalitu stromu. Naším cílem není vytvořit za každou cenu dokonalou korunu během jediného roku. Naším cílem je vychovat zdravý a dlouhověký strom.
Ne všechny ovocné odrůdy patří podél silnic
Při výběru odrůd pro silniční aleje bychom měli vedle architektury koruny, odolnosti a nároků na stanoviště přemýšlet také o tom, co se děje s plody po dozrání. Některé odrůdy jabloní mají plody, které zůstávají na stromě hluboko do zimy, případně po opadu dlouho vydrží na zemi. V krajině mohou být takové stromy mimořádně cenné jako zdroj potravy pro volně žijící živočichy. V bezprostřední blízkosti silnice však může jít o nežádoucí vlastnost. Pokud plody lákají zvěř k vozovce, zvyšujeme riziko jejího pohybu v místech, kde může dojít ke střetu s vozidlem. Proto bych odrůdy s dlouho přetrvávajícími zimními plody, například Strýmku, do doporučeného sortimentu pro silniční aleje nezařazoval. Neznamená to, že samotná přítomnost takového stromu automaticky způsobí dopravní nehodu. Jde o preventivní přístup, který podle mě dává smysl zejména v místech známého pohybu zvěře. Stejnou opatrnost bych uplatnil také u ořešáků a jedlých kaštanovníků, jejichž plody mohou být atraktivní pro divoká prasata. Tyto dřeviny bych proto doporučoval především do vhodně umístěných krajinných výsadeb mimo bezprostřední okolí komunikací.
Pro zvěř můžeme vysazovat ovocné stromy cíleně
To, co je nevhodné podél silnice, může být naopak velmi užitečné v krajinném sadu, remízku nebo na vhodně zvoleném okraji lesa. Právě tam bychom měli přemýšlet o výsadbách, které poskytují potravu volně žijícím živočichům také v období, kdy jsou jiné zdroje omezené. Zajímavé jsou například pozdní odrůdy jabloní, jejichž plody vydrží dlouho na stromě nebo po opadu zůstávají delší dobu využitelné. U některých výsadeb může mít smysl pracovat také s nižšími tvary stromů, které umožňují zvěři dosáhnout na plody přímo z větví. Jinde naopak využijeme vysokokmeny, jejichž plody postupně opadávají na zem. Musíme ovšem počítat s tím, že mladé stromky budou potřebovat důslednou ochranu proti okusu a vytloukání. A především je nutné dobře zvolit umístění. Pokud chceme zvěři pomáhat, neměli bychom ji zároveň lákat přes frekventované komunikace. Vhodně navržený krajinný sad může být nejen zdrojem potravy, ale také úkrytem, místem pro hnízdění ptáků a součástí širší ekologické sítě krajiny. Jeho přínos bychom proto neměli hodnotit pouze podle množství vypěstovaného ovoce.
Ořešáky a jedlé kaštanovníky mají v krajině své místo
Samostatnou pozornost si zaslouží ořešáky královské a jedlé kaštanovníky. Oba druhy mohou vytvářet mohutné, dlouhověké stromy a za vhodných podmínek představují mimořádně hodnotnou součást krajiny. Jejich plody jsou navíc významným zdrojem potravy pro řadu živočichů. Z těchto důvodů bych je rád viděl častěji v krajinných sadech, na vhodných okrajích lesů a v dalších výsadbách, kde mají dostatek prostoru a kde jejich plody nebudou přitahovat zvěř do blízkosti silnic. U kaštanovníků je přitom důležité správně vybrat stanoviště i odrůdu. Existují hybridy s vyšší tolerancí k některým významným chorobám, ale to ještě neznamená, že budou automaticky dobře snášet mráz, sucho nebo nevhodnou půdu. Musíme také počítat s opylovacími poměry a s dostatečným prostorem pro budoucí korunu. U ořešáků bych zase upozornil, že jejich výchovný řez má svá specifika a nelze na ně mechanicky přenášet postupy používané při zakládání korun jabloní nebo hrušní. Zkrátka i zde platí, že správný strom musí přijít na správné místo. A pokud máme možnost vysadit strom, který bude krajině sloužit třeba sto let, stojí za to věnovat jeho výběru trochu více času.
Deset let péče není přehnaný požadavek
Jedním z největších problémů veřejných výsadeb podle mě není samotné sázení stromů, ale nedostatečně plánovaná následná péče. Na výsadbu se často podaří získat dotaci, zorganizovat dobrovolníky, připravit slavnostní akci a pořídit fotografie. Jenže strom nezajímá, kolik lidí se přišlo podívat na jeho zasazení. Zajímá ho, jestli bude mít příští léto dost vody, zda mu někdo odstraní poškozený úvazek, ochrání kmen před sekačkou a včas provede správný výchovný řez. U ovocných stromů je navíc prvních několik let rozhodujících pro založení budoucí koruny. Chyby z tohoto období se mohou projevit až za deset nebo dvacet let, kdy už jejich náprava bývá obtížná a někdy také nebezpečná. Proto bych u krajinných výsadeb považoval za rozumné plánovat následnou péči nejméně na deset let. Neznamená to, že každý strom bude po celou dobu potřebovat stejně intenzivní zásahy. Znamená to, že někdo musí jeho vývoj pravidelně sledovat a podle potřeby reagovat. Součástí takové péče by měla být kontrola zdravotního stavu, ochrany kmene, kotvení, vláhových podmínek, konkurenční vegetace i pokračující výchovný řez. A především musí být předem jasné, kdo za tuto práci odpovídá a z čeho bude financována.
Levná výsadba může být nakonec velmi drahá
Při plánování veřejných výsadeb se často porovnává především pořizovací cena stromků a náklady na jejich vysazení. Jenže to je pouze malá část celkových nákladů. A troufám si tvrdit, že rozdíl několika desítek nebo stovek korun v ceně stromku je ve srovnání s náklady na jeho následnou péči téměř zanedbatelný. Strom, který byl nevhodně vybrán, špatně zapěstován nebo vysazen na neodpovídající podnoži, může v dalších desetiletích vyžadovat opakované nákladné zásahy. A někdy jej nakonec budeme muset předčasně odstranit a nahradit. Stejně zásadní je však příprava stanoviště a péče o půdu v bezprostředním okolí stromu. Důkladné odplevelení a dostatečně široká vrstva organického mulče patří podle mého názoru k nejdůležitějším předpokladům úspěšné výsadby. Mladý strom totiž nepotřebuje soupeřit s okolní vegetací o vodu a živiny. Potřebuje prostor, ve kterém může bez zbytečné konkurence rozvíjet svůj kořenový systém. Kvalitní mulč navíc omezuje výpar vody z půdy, tlumí výkyvy půdních teplot a postupným rozkladem podporuje půdní život. Musí však být použit ve správné tloušťce a nesmí být nahrnutý přímo ke kmeni. Můžeme koupit sebelepší stromek, ale pokud jej vysadíme do zaplevelené půdy a ponecháme bez mulče napospas letnímu suchu, jeho potenciál velmi rychle promarníme. Naproti tomu kvalitní výpěstek, správně zvolená odrůda a podnož, dobře připravené a odplevelené stanoviště, dostatečné mulčování a promyšlená následná péče mohou znamenat vyšší počáteční investici, ale výrazně nižší náklady během života stromu. Z tohoto pohledu bychom měli přestat hodnotit úspěšnost výsadeb podle počtu vysazených kusů nebo nejnižší pořizovací ceny. Mnohem důležitější je, kolik z těchto stromů bude zdravých za deset, dvacet nebo padesát let. A zda budou skutečně plnit funkci, kvůli které jsme je vysazovali.
Dřevitý mulč není jen ochrana proti vysychání. Je to potrava pro půdní život.
Když doporučuji mulčování ovocných stromů dřevní štěpkou, nejde mi pouze o omezení výparu vody nebo potlačení plevelů. Dřevitý mulč představuje také významný zdroj organické hmoty pro půdní organismy, především houby a bakterie, které se podílejí na jeho postupném rozkladu. Vytváříme tím příznivější prostředí pro rozvoj půdního mikrobiomu a celé půdní potravní sítě, jejíž význam pro zdraví stromů bývá stále podceňován. Zvláštní pozornost si zaslouží mykorhizní houby, které vytvářejí symbiotické vztahy s kořeny mnoha ovocných dřevin. Strom jim prostřednictvím fotosyntézy poskytuje část vytvořených cukrů a houby mu na oplátku pomáhají získávat z půdy vodu a minerální živiny, zejména fosfor a některé další obtížně dostupné prvky. Jemná houbová vlákna, označovaná jako hyfy, dokážou pronikat i do půdních prostor, které jsou pro samotné kořeny obtížně dostupné, a rozšiřují tak jejich účinný dosah. Právě v obdobích sucha může být tato spolupráce mimořádně důležitá, protože vhodně fungující mykorhizní symbióza dokáže u některých druhů a za určitých podmínek zlepšovat hospodaření stromu s vodou a zmírňovat projevy vodního stresu. Samozřejmě ani mykorhizní houby nedokážou vytvořit vodu tam, kde žádná není. Mohou však stromu pomoci lépe využívat dostupné zdroje. Současně se podílejí na koloběhu živin a společně s dalšími půdními organismy přispívají k tvorbě a stabilitě půdní struktury. Dřevitý mulč tedy není pouze mechanickou ochranou povrchu půdy. Je součástí dlouhodobé péče o prostředí, ve kterém žijí kořeny našich stromů. Je však důležité dodat, že samotné mulčování automaticky nezaručuje vznik mykorhizní symbiózy. Ta závisí na přítomnosti vhodných hub, vlastnostech půdy a stavu kořenového systému. Právě proto bychom měli při zakládání ovocných alejí přemýšlet nejen o tom, co se odehrává nad zemí, ale také o neviditelném společenství organismů, bez kterého žádný strom nemůže dlouhodobě dobře prospívat.
Co bych doporučil změnit v metodikách pro krajinné výsadby
Standardy péče o přírodu a krajinu považuji za důležitý nástroj, který pomáhá sjednocovat odborné postupy a vytváří společný základ pro projektanty, správce zeleně i realizační firmy. Současně si myslím, že oblast ovocných stromů si zaslouží ještě podrobnější a praktičtější zpracování. Především bych doporučil důsledněji rozlišovat mezi silničními alejemi a ostatními krajinnými výsadbami. U odrůd doporučovaných podél komunikací bych vedle odolnosti a pěstitelských vlastností hodnotil také přirozenou architekturu koruny, sklon k přeplozování, pevnost větvení a dobu, po kterou plody zůstávají na stromě nebo na zemi. Větší pozornost by si zasloužily také podnože a jejich vhodnost pro různé půdní a vláhové podmínky. Za mimořádně důležité považuji jasné metodické vedení při zakládání korun ovocných vysokokmenů a polokmenů, včetně správného postupu při zakracování terminálu. A konečně bych do doporučení rád dostal také biologickou přípravu půdy před výsadbou, cílenou péči o mezistromí a dlouhodobý plán následné péče. Nejde mi o vytváření dalších povinností jen proto, abychom měli složitější dokumentaci. Jde mi o to, aby lidé, kteří ovocné stromy vysazují a následně o ně pečují, měli k dispozici doporučení odpovídající skutečným potřebám těchto stromů.
Strom nevysazujeme pro dnešní fotografii
Když dnes vysadíme ovocný vysokokmen, měli bychom si představit, jak bude vypadat za padesát let. Jak širokou bude mít korunu, jak hluboko budou zasahovat jeho kořeny, zda bude mít dostatek prostoru, jestli jeho větve nebudou překážet provozu a zda bude stále zdravý a stabilní. Možná už se na něj nebudeme chodit dívat my, ale naše děti nebo vnuci. A právě proto bych byl rád, kdybychom se při obnově ovocných alejí a krajinných sadů přestali soustředit především na samotný okamžik výsadby. Ten je totiž ve skutečnosti jen začátkem. Dobrý ovocný strom vzniká kombinací správné odrůdy, vhodné podnože, kvalitního stanoviště, promyšleného výchovného řezu a dlouhodobé péče. Pokud některou z těchto součástí podceníme, můžeme zbytečně promarnit mnoho let jeho života. A to je škoda nejen pro strom, ale i pro krajinu, kterou po sobě zanecháme.
Karel Maroušek, M.Sc., MBA - HODINOVÝ SADAŘ
I zástupci obcí a firem, poskytujících obcím své „zelené“ služby jsou členy mého ovocnářského Klubu a Akademie.
