Výroba jíchy – bylinného výkvasu pro ovocné stromy

Výrobu své jíchy vám ukážu krok za krokem přesně tak, jak ji sám připravuji. Není to jen směs několika náhodně vybraných rostlin – jednotlivé ingredience přidávám postupně a každá z nich má v jíchě svůj důvod. Celý postup jsem zachytil také ve videoseriálu, takže u každého kroku najdete video s praktickou ukázkou a v textu si podrobněji vysvětlíme, co daná surovina do jíchy přináší a proč ji používám.

První ingredience – přeslička rolní

Svou jíchu začínám přesličkou rolní (Equisetum arvense). Je pro mě zajímavá především vysokým obsahem křemíku a přítomností celé řady sekundárních metabolitů, včetně fenolických látek. Křemík může přispívat ke zpevnění rostlinných pletiv a podporovat schopnost rostlin lépe zvládat některé formy biotického i abiotického stresu. Fenolické látky zase patří mezi sloučeniny, které jsou úzce spojené s přirozenými obrannými mechanismy rostlin.

Přesličku proto do jíchy nepřidávám primárně jako zdroj klasických živin, ale jako součást preventivní péče o vitalitu a odolnost stromu. Není náhodou, že přeslička rolní má dlouhou tradici v ochraně rostlin a její přípravky mají své místo také mezi základními látkami používanými v evropské ochraně rostlin. Právě spojení minerální složky, zejména křemíku, a biologicky aktivních rostlinných látek je důvodem, proč jí dávám v receptu první místo.

Pozor na správný druh přesličky! Pro přípravu používám přesličku rolní. Pokud si při sběru nejste určením rostliny jistí, neriskujte záměnu s jinými druhy přesliček a použijte raději koupenou sušenou nať přesličky rolní. I ta je pro přípravu použitelná.

Druhá ingredience – vojtěška setá: aminokyseliny a přírodní biostimulace

Druhou ingrediencí je vojtěška setá (Medicago sativa). Zatímco přesličku přidávám především kvůli křemíku a látkám spojeným s odolností rostlin, vojtěška posouvá naši jíchu více směrem k výživě, růstu a regeneraci. Je bohatá na bílkoviny a během rozkladu rostlinné hmoty se část z nich štěpí na menší peptidy a aminokyseliny. Ty jsou pro rostliny důležitými stavebními látkami – podílejí se na metabolismu dusíku, tvorbě enzymů a dalších fyziologických procesech. Proto mě vojtěška zajímá zejména jako součást jíchy určené pro období aktivního růstu nebo regenerace stromu po stresu.

Ještě zajímavější je ale triakontanol, přirozená látka přítomná mimo jiné ve voskové vrstvě vojtěšky. Triakontanol patří mezi známé rostlinné biostimulanty a výzkumy u různých druhů rostlin popisují jeho vliv na fotosyntézu, aktivitu některých enzymů, příjem živin, tvorbu biomasy a reakci rostlin na stres. Vojtěška tedy není jen "zeleným hnojivem v sudu" – do směsi přidává i látky, které mohou ovlivňovat samotné fyziologické procesy rostlin.

Proč byliny před fermentací nasekat?

Přesličku i vojtěšku před vložením do nádoby nasekám na menší části. Nejde jen o to, že se jich do nádoby více vejde. Rozrušením a rozřezáním pletiv výrazně zvětšíme plochu rostlinného materiálu, která přichází do kontaktu s vodou a mikroorganismy, a usnadníme uvolňování rozpustných látek z rostlinných buněk. Silnější stonky proto není potřeba vyhazovat – mnohem větší smysl dává je jednoduše mechanicky narušit.

Směs zalévám dešťovou nebo jinou nechlorovanou vodou, rostlinný materiál udržuji ponořený a nádobu nechávám ve stínu. Nádobu přitom neuzavírám hermeticky. Fermentace je živý mikrobiální proces a právě podmínkám, za kterých ji nechávám probíhat, se ještě budeme podrobněji věnovat.

Třetí a čtvrtá ingredience - kopřiva: výživový základ jíchy a aloe vera: biostimulace místo dalšího hnojení

Kopřiva: výživový základ jíchy

Další na řadu přichází kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Zatímco přesličku jsme do směsi přidávali především kvůli křemíku a vojtěšku kvůli aminokyselinám a biostimulačním látkám, kopřiva představuje především výživovou složku jíchy. Do výkvasu z její rostlinné hmoty přechází část minerálních živin, zejména dusíku a draslíku, ale také vápníku, hořčíku a některých stopových prvků. Jejich skutečné množství se samozřejmě mění podle stanoviště, stáří rostlin i způsobu přípravy jíchy.

Právě obsah dusíku je zároveň důvodem, proč s kopřivovou jíchou zacházím podle ročního období. To, co je výhodou během intenzivního růstu, nemusí být výhodou na konci léta, kdy už nechceme zbytečně podporovat další vegetativní růst a strom potřebuje především dokončovat plody a připravovat pletiva na konec vegetace.

aloe vera: biostimulace místo dalšího hnojení

Aloe pravou (Aloe vera) nepřidávám proto, abych do jíchy dostal další velkou dávku minerálních živin. Zajímavý je především gel uvnitř listů, který obsahuje polysacharidy – zejména acemannan a další komplexní sacharidy – společně s aminokyselinami, saponiny a řadou dalších bioaktivních látek. Aloe proto v této směsi vnímám především jako biostimulační složku zaměřenou na fyziologii rostliny a její reakci na stres.

A právě tady se dostáváme k důležitému principu výživy ovocných stromů. Nestačí pouze řešit, kolik živin máme v půdě nebo kolik jich stromu dodáme. Sucho, vysoké teploty, poškození listové plochy, choroby nebo další stres mohou ovlivnit fotosyntézu, práci průduchů, růst kořenů, transport vody i hospodaření rostliny s živinami. Proto mě vedle samotného hnojení zajímají také látky, které mohou rostlině pomáhat lépe zvládat stresové podmínky.

Aloe má v našem výkvasu ještě jednu zajímavou úlohu. Její gel obsahuje polysacharidy, tedy organické sloučeniny využitelné mikroorganismy jako zdroj uhlíku. Jejich přidáním tak nemyslíme jen na výslednou jíchu, ale také na mikrobiální procesy, které během jejího kvašení probíhají.

Postupně tak skládáme směs, ve které má každá rostlina jinou roli: přeslička přináší především křemík, vojtěška aminokyseliny a biostimulační látky, kopřiva minerální výživu a aloe další bioaktivní a organické látky. Výsledkem nemá být jen "silnější hnojivo", ale výkvas, který později využijeme dvěma různými způsoby – jako zálivku ke kořenům i po vhodném naředění jako aplikaci na list.

Další ingredience – dub a jinan: obranná chemie dlouhověkých stromů

Teď přicházejí dvě možná překvapivé ingredience – listy dubu a jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba). Tentokrát mi nejde o dusík, draslík ani jinou klasickou výživu. Zajímá mě něco jiného: sekundární metabolity, které si rostliny samy vytvářejí jako součást své ochrany a komunikace s okolním prostředím.

Dubové listy jsou bohaté na třísloviny (taniny) a další polyfenolické látky. Ty mají v samotné rostlině řadu funkcí – podílejí se na obraně proti býložravcům a některým mikroorganismům, fungují jako antioxidanty a některé fenolické sloučeniny se účastní také reakce rostlin na UV záření a další stresové podmínky. Právě třísloviny jsou zároveň důvodem, proč bych to s množstvím dubového listí v jíchě nepřeháněl: ve vyšších koncentracích mohou ovlivňovat aktivitu mikroorganismů, tedy i samotný průběh rozkladu a fermentace.

Ještě exotičtější ingrediencí je jinan dvoulaločný, často označovaný jako živoucí fosilie. Jeho listy obsahují charakteristické flavonoidy a terpenové laktony, například ginkgolidy a bilobalid. Flavonoidy jsou významnou skupinou rostlinných polyfenolů s antioxidačními a ochrannými funkcemi, zatímco terpenoidní látky tvoří další rozsáhlou součást chemické výbavy rostlin.

Ve videu říkám, že chci svým ovocným stromům předat "zkušenost stromů, které dokážou přežívat stovky až tisíce let". Berte to jako nadsázku, která dobře vystihuje princip mého receptu. Strom samozřejmě nepřevezme dlouhověkost dubu nebo jinanu tím, že jej postříkáme jejich výkvasem. Do jíchy ale tímto způsobem záměrně přidávám další spektrum rostlinných sekundárních metabolitů, místo abych ji stavěl pouze jako zdroj minerální výživy.

A právě tady se ukazuje princip celé mojí směsi: nesnažím se do jednoho výkvasu dostat co nejvíce živin, ale co nejzajímavější kombinaci látek s rozdílnými funkcemi. Co z těchto látek během fermentace skutečně zůstane zachováno, co se naopak přemění a jaký význam může mít výsledný výkvas po aplikaci na strom, si ještě rozebereme samostatně.

Další ingredience – lopuch, pampeliška a jitrocel: tentokrát myslím na mikrobiom

Doteď jsme přemýšleli především nad tím, co jednotlivé ingredience mohou přinést samotnému stromu. Jenže strom nežije v půdě sám. V bezprostředním okolí jeho kořenů – v rhizosféře – žije obrovské množství bakterií, hub a dalších mikroorganismů, které významně ovlivňují dostupnost živin, růst kořenů i vztah stromu k půdním patogenům. Proto v této fázi přidávám do jíchy kořen lopuchu, kořen i nať pampelišky a jitrocel.

Kořeny lopuchu a pampelišky jsou zajímavé vysokým obsahem inulinu. Jde o zásobní polysacharid ze skupiny fruktanů, který mohou některé mikroorganismy využívat jako zdroj uhlíku a energie. Neznamená to, že bychom jeho přidáním automaticky namnožili právě ty "správné" bakterie. Do výkvasu ale přinášíme další fermentovatelný organický substrát, a tím rozšiřujeme spektrum látek dostupných mikroorganismům během rozkladu.

Pampelišku navíc používám i s nadzemní částí. Díky hlubokému kořenovému systému dokáže získávat živiny z většího objemu půdy a ty následně ukládá ve svých pletivech. Není tedy žádný důvod listy při výrobě vyhazovat – do nádoby vracím celou rostlinnou biomasu a s ní i minerální látky, které během svého růstu nashromáždila.

Jitrocel přidávám především kvůli jeho polysacharidům a charakteristickým slizovým látkám – mucilagům. Rostlinné slizy jsou tvořeny komplexními polysacharidy schopnými vázat značné množství vody. Současně představují další organický materiál, který během fermentace vstupuje do velmi složitého mikrobiálního procesu. Jitrocel navíc obsahuje i další sekundární metabolity, takže jeho role rozhodně nekončí pouze u slizů.

Proč mě půdní bakterie tolik zajímají?

Prospěšné mikroorganismy v rhizosféře mohou dělat mnohem víc než pouze rozkládat organickou hmotu. Některé bakterie dokážou zpřístupňovat fosfor a další minerální živiny, produkovat látky ovlivňující růst kořenů, soutěžit s půdními patogeny o prostor a zdroje nebo vytvářet antimikrobiální metabolity. Některé kmeny rodů Bacillus nebo Pseudomonas navíc mohou prostřednictvím signálních drah aktivovat indukovanou systémovou rezistenci – ISR. Strom je potom na případné napadení připraven reagovat rychleji a účinněji.

A tady je podle mě jedna z nejdůležitějších myšlenek celé výroby jíchy: nemusíme pokaždé přemýšlet jen nad tím, čím nakrmit strom. Můžeme přemýšlet také nad tím, čím podpořit prostředí, ve kterém jeho kořeny žijí.

Současně je potřeba rozlišovat mezi mikroorganismy, které právě fermentují naši jíchu, a stabilním mikrobiomem rhizosféry ovocného stromu. Nalitím výkvasu ke stromu automaticky nevytvoříme konkrétní společenstvo prospěšných bakterií. Organické látky z jíchy ale vstupují do půdního koloběhu uhlíku a mohou se stát jedním z mnoha zdrojů, se kterými půdní mikroorganismy dále pracují.

Další ingredience – kostival, řebříček a vratič: tři české byliny plné bioaktivních látek

V této fázi přidávám tři další byliny – kostival, řebříček a vratič. Tentokrát používám sušenou nať a každou rostlinu vybírám z trochu jiného důvodu. Společně ale dobře ukazují princip, podle kterého celou jíchu skládám: nehledám jednu zázračnou rostlinu, ale co nejširší spektrum minerálních a bioaktivních látek s rozdílnými funkcemi.

Kostival – minerály a allantoin

Kostival lékařský (Symphytum officinale) je díky mohutnému a hlubokému kořenovému systému zajímavý schopností získávat živiny z většího objemu půdy. Jeho biomasa je známá zejména jako zdroj draslíku, a právě proto se kostivalové výluhy a jíchy tradičně používají jako přírodní hnojivo především pro plodící rostliny.

Mě ale zajímá ještě jedna látka – allantoin, kterého kostival obsahuje poměrně velké množství. Allantoin je dusíkatá organická sloučenina a v samotných rostlinách souvisí mimo jiné s metabolismem a transportem dusíku a také s reakcemi na některé stresové podmínky. Kostival je známý jeho obsahem především díky tradičnímu využití při regeneraci tkání, ale tady je potřeba být přesný: z hojivého účinku kostivalu na lidskou pokožku nemůžeme automaticky odvozovat stejný hojivý účinek na pletiva stromu po aplikaci jíchy. Pro mě je proto allantoin další zajímavou bioaktivní složkou směsi, nikoliv "lékem na rány stromu".

Řebříček – flavonoidy a aromatické látky

Řebříček obecný (Achillea millefolium) přidává do směsi další skupinu sekundárních metabolitů. Obsahuje flavonoidy, fenolické látky a silice, jejichž složení tvoří řada různých terpenových sloučenin. V samotné rostlině jsou tyto látky součástí její chemické ochrany a reakcí na prostředí.

Flavonoidy jsou zajímavé především svými antioxidačními vlastnostmi. Rostlinám pomáhají pracovat s oxidačním stresem a některé se podílejí také na ochraně před UV zářením či na interakcích s mikroorganismy. Řebříčkem tedy do nádoby přidávám zase trochu jinou "chemickou výbavu", než nám poskytly předchozí rostliny.

Vratič – výrazná terpenoidní chemie

A nakonec vratič obecný (Tanacetum vulgare). Jeho charakteristická vůně napovídá, že jde o rostlinu bohatou na silice a terpenoidní látky. Jejich přesné zastoupení může být velmi proměnlivé podle původu rostliny a jejího chemotypu. Některé z těchto látek vykazují v laboratorních podmínkách antimikrobiální nebo repelentní aktivitu, což je také jeden z důvodů dlouhé historie využívání vratiče v tradiční ochraně rostlin.

Právě u vratiče ale platí, že více rozhodně neznamená lépe. Některé jeho terpenoidy jsou biologicky velmi aktivní, a proto jej do směsi přidávám jako jednu ze složek, nikoliv jako její základ.

Co z těchto látek přežije fermentaci?

Tady přichází zajímavá otázka, kterou ve videu nezmiňuji. To, co obsahuje čerstvá nebo sušená bylina, nemusí být ve stejné podobě přítomné v hotové jíchě. Během fermentace mikroorganismy některé molekuly rozkládají, jiné přeměňují a současně vznikají nové metabolity. U těkavých silic navíc může část látek během výroby uniknout.

Výslednou jíchu proto nemůžeme chápat jednoduše jako součet chemického složení všech rostlin, které jsme do nádoby naházeli. Fermentace z nich vytváří nový a chemicky mnohem složitější produkt. A právě to je na výrobě bylinného výkvasu možná ještě zajímavější než samotný seznam ingrediencí.

Další ingredience – olivovník a moringa: co si můžeme vzít ze Středomoří?

S delšími obdobími sucha, vysokými letními teplotami a intenzivním slunečním zářením mě začalo zajímat, jestli můžeme naši jíchu obohatit také o látky z rostlin, které jsou na podobné podmínky přirozeně adaptované. Proto tentokrát sahám mimo naši louku a přidávám sušené listy olivovníku a moringy. Nechci tím naše jabloně nebo švestky "naučit být olivovníkem". Zajímá mě chemická výbava rostlin, které se s vysokou teplotou, intenzivním zářením a nedostatkem vody setkávají běžně.

Olivový list – oleuropein, hydroxytyrosol a polyfenoly

Listy olivovníku evropského (Olea europaea) jsou mimořádně zajímavým zdrojem fenolických látek. Mezi nejznámější patří oleuropein a hydroxytyrosol, vedle nich ale obsahují i další polyfenoly a antioxidanty. Ty jsou součástí chemického systému, kterým rostlina reaguje mimo jiné na oxidační stres a další vlivy prostředí.

Samotná schopnost olivovníku přežívat sucho samozřejmě nestojí na jedné nebo dvou molekulách. Důležitá je stavba listu, regulace průduchů, kořenový systém, hospodaření s vodou i celá řada metabolických reakcí. Olivovým listem tedy nepřenášíme odolnost olivovníku na ovocný strom, ale přidáváme do výkvasu další velmi zajímavé spektrum rostlinných polyfenolů.

Moringa – jeden z nejzajímavějších rostlinných biostimulantů

Ještě zajímavější je pro mě moringa olejodárná (Moringa oleifera). Extrakty z jejích listů jsou skutečně zkoumány jako přírodní rostlinné biostimulanty. Obsahují aminokyseliny, minerální látky, antioxidanty a další bioaktivní sloučeniny. Velkou pozornost přitahují také cytokininy, zejména zeatin.

Cytokininy jsou rostlinné hormony, které se účastní regulace buněčného dělení, diferenciace pletiv, práce se zdroji živin a stárnutí listů. Právě proto mě moringa v receptu zajímá – nikoliv jako další hnojivo, ale jako potenciální zdroj látek s biostimulačním účinkem.

A přežije zeatin fermentaci?

Tady se dostáváme k otázce, kterou považuji za důležitou přiznat. Nevím, jaké množství zeatinu z listů moringy přejde právě při tomto způsobu výroby do výsledné jíchy a kolik ho po několika týdnech fermentace zůstane biologicky aktivního. A právě proto bych nechtěl tvrdit, že přidáním moringy automaticky vyrábíme "cytokininový postřik".

Výzkum biostimulačního využití moringy totiž často pracuje s čerstvými vodnými extrakty z listů, což je něco jiného než několik týdnů fermentovaný bylinný výkvas. Pokud bychom chtěli cíleně využívat právě zeatin a další látky z moringy, může dávat větší smysl připravit část moringy samostatně šetrnější extrakcí a přidat ji až do hotového přípravku.

A to je zároveň pěkný příklad toho, jak k celé jíchě přistupuji: část postupů vychází z dobře popsané fyziologie rostlin, část z tradičního využití bylin a část je můj vlastní experiment. Je fér mezi těmito třemi věcmi rozlišovat.

Ani zbytek jíchy nepřijde nazmar

Po přecezení nám zůstane velké množství fermentované rostlinné hmoty. Tu rozhodně nevyhazuji. Putuje na kompost, kde se stává součástí dalšího rozkladu společně s trávou, štěpkou a ostatním organickým materiálem. Živiny a část organických sloučenin, které zůstaly v rostlinných zbytcích, se tak nakonec stejně vrátí do půdy pod ovocné stromy.

Jícha pro mě proto není izolovaný produkt v nádobě. Je součástí koloběhu organické hmoty na zahradě – rostlina, výkvas, aplikace, kompost a nakonec opět půda a strom.

Další účinné látky – aromatické byliny a sekundární metabolity

Tím ale možnosti naší jíchy nekončí. Směs můžeme dále obohacovat o rostliny, které přinesou další polyfenoly, flavonoidy, třísloviny, terpenoidy a aromatické látky. Zajímavé jsou například dobromysl, mateřídouška nebo tymián, jejichž silice obsahují mimo jiné thymol a karvakrol. Tyto látky vykazují antimikrobiální aktivitu vůči řadě mikroorganismů a v samotných rostlinách jsou součástí jejich chemické ochrany.

Záměrem ale není vytvořit co nejdelší seznam bylin a všechny naházet do jedné nádoby. Každá další ingredience by měla mít svůj důvod. Můžeme hledat rostliny bohaté na antioxidanty, fenolické látky, terpenoidy nebo další sekundární metabolity a postupně tak rozšiřovat chemickou pestrost výsledného výkvasu. Současně musíme počítat s tím, že fermentace některé látky změní, část těkavých silic může uniknout a ne všechno, co najdeme v čerstvé rostlině, se ve stejné podobě dostane až k ovocnému stromu.

Právě proto vnímám recept na tuto jíchu spíš jako otevřený systém než definitivní seznam ingrediencí. Základ zůstává stejný, ale podle ročního období, dostupných rostlin a účelu aplikace můžeme její složení dál promyšleně upravovat.

Elicitace – když stromu nedodáváme obranné látky, ale probouzíme jeho vlastní obranu

Úplně jiným směrem můžeme jít pomocí elicitace. Tentokrát není cílem strom nakrmit ani mu dodat hotové obranné látky. Elicitory fungují jako určitý signál nebezpečí, na který rostlina reaguje aktivací vlastní obranné chemie. Výsledkem může být rychlejší tvorba obranných enzymů, fenolických látek a dalších sekundárních metabolitů a v některých případech také zvýšená připravenost vzdálenějších částí rostliny na případné napadení.

Pro mě je v tomto směru zajímavá především vrbová kůra, která je přirozeným zdrojem salicylátů, zejména salicinu a příbuzných fenolických glykosidů. Právě kyselina salicylová je jednou z klíčových signálních molekul rostlinné imunity a významně se podílí na spuštění systémové získané rezistence – SAR (Systemic Acquired Resistance). Strom tak nechráníme pouze tím, co na něj aplikujeme zvenčí, ale snažíme se povzbudit jeho vlastní obranné mechanismy.

Je však důležité rozlišovat mezi salicinem ve vrbové kůře, kyselinou salicylovou a výsledným fermentovaným výkvase. Nemůžeme jednoduše tvrdit, že přidáním vrbové kůry do jíchy získáme přesně definovanou dávku kyseliny salicylové nebo že automaticky spustíme SAR. Kolik jednotlivých salicylátů se během fermentace uvolní a na jaké látky se následně přemění, závisí na průběhu celého procesu.

Právě princip elicitace je ale pro můj způsob péče o ovocné stromy zásadní: nesnažit se za strom vybojovat každou bitvu, ale vytvářet podmínky, aby dokázal rychleji a účinněji zapojit svou vlastní obranu. Jícha se tak posouvá od pouhé výživy ještě o krok dál – k práci s přirozenou imunitou rostlin.

Kolik bylin použít na 10 litrů jíchy?

Při výrobě jíchy se neřídím přesným počtem gramů každé rostliny. Čerstvé byliny obsahují rozdílné množství vody, mají různou objemovou hmotnost a během sezóny se jejich vlastnosti mění. Mnohem praktičtější je řídit se výsledným objemem směsi. Přeslička, vojtěška a kopřiva tvoří objemový základ, kterého může být v součtu 80% hmoty. Bylinami nádobu naplním tak, aby po nasekání, zalití a zatížení zůstaly všechny bezpečně pod hladinou a stále zbyl prostor pro míchání, přídávání malého množství dalších bylin i průběh fermentace.

Ostatní ingredience už používám jako doplňkové zdroje konkrétních bioaktivních látek, a proto jich není potřeba velké množství. U běžně dostupných rostlin mohou stačit jednotky hrstí, u sušených bylin desítky gramů. U dražších nebo hůře dostupných surovin, které musíme koupit – například moringy či olivového listu – pracuji záměrně s menším množstvím. Stejně přistupuji k aloe vera, protože v našich podmínkách nemáme běžně k dispozici velké dužnaté listy jako v teplejších oblastech. Cílem není dostat do nádoby maximum každé ingredience, ale vytvořit pestrou směs, ve které má každá rostlina svou funkci a kterou jsme stále schopni dobře zalít, promíchat a udržet pod hladinou.

Jícha není jen zkvašená kopřiva

Jícha pro mě není jen jednoduché tekuté hnojivo z kopřiv. Je to způsob, jak do péče o ovocné stromy propojit výživu, biostimulaci, práci s půdním mikrobiomem a podporu přirozené odolnosti stromu. Každou ingredienci proto vybírám s konkrétním záměrem – jednou hledám minerální živiny, jindy křemík, aminokyseliny, polysacharidy, polyfenoly nebo další bioaktivní látky. Výsledkem není standardizovaný přípravek s přesně definovaným složením, ale pestrý bylinný výkvas, který používám jako jednu ze součástí komplexní péče o své stromy.

A možná právě v tom je jeho největší hodnota. Nesnažíme se strom pouze nakrmit nebo za něj vyřešit každý problém. Snažíme se vytvořit podmínky, ve kterých bude dobře fungovat půda, kořeny i samotný strom a ve kterých dokáže co nejlépe využívat své vlastní obranné mechanismy. Jícha není všelék. Ve správnou dobu a správným způsobem ale může být velmi zajímavým pomocníkem v péči o zdravé, vitální a plodné ovocné stromy.